Poslední dětský maškarní karneval v sále restaurace na Rapšachu se konal v únoru 1995. Snad se ke karnevalovým tradicím někdy v budoucnu vrátíme. (Stalo se - od roku 1999 jsme s karnevaly začli znovu, a s úspěchem!)

Most u Remagenu - od roku 1990 do roku 1996 tradiční bojová hra, hraná vždy počátkem května a většinou spojená i s prvním koupáním.

První postup na mezioblastní kolo Turistického závodu se nám povedl v roce 1995 a jeli jsme do Pacova. Výjimečně jmenuji - naše populární "rakouská" dvojice Oesterreicher-Löffelmann. Ojík ještě nemá ruku v sádře, protože je teprve na startu...

 ...a teď už odpočíváme v cíli.

Již třetí tábor na "novém" tábořišti.

K největším atrakcím tohoto tábora patřilo slaňování z dubu za hangárem. Na pískovně pak byl poznávacím znamením našich dětí krk, spálený od lana.

První ročník "Her bez pranic", které jsme časem dovedli téměř k naprosté dokonalosti.

Když je nouze nejvyšší, musí se vaření ujmout i chlap, nebo Ondra. Je ale fakt, že vaření mu jde od ruky stejně dobře, jako konzumace.

Stěhujeme pramici na pískovnu. Od tohoto roku jsme se téměř nekoupali, protože nám tábor většinou proprší.

O závěrečných etapách CTH (celotáborové hry) by toho šlo napsat moc a moc. Je ale lepší (???), prožít to na vlastní kůži.

Vzpomínky na tábor u Dračice 1996
"Bum!!!" - "Šššššš" - "Prásk!!!" - "Jééé!!!" - Leckterý náhodný pocestný se asi divil, co že se to v onen pátek nedaleko Suchdola nad Lužnicí na travnatém břehu Dračice ozývá. Jen málokdo ví, že si tak Práčata a jejich přátelé oživují vzpomínkami vše prožité při loučení s táborem. Přesněji, loučili jsme se až v sobotu, ale pokud odjíždí někdo z nás dříve, i on si zaslouží, abychom mu vypálili raketu. Náš tábor se v letech předchozích měnil ve vyprahlou oázu, neboť nemilosrdné sluníčko vysoušelo každé stéblo trávy. Avšak ani to, ani letošní vlhké letní počasí neubralo nikomu na elánu a dobré náladě. A jak by ne, vždyť jsme začínali
s prvními prázdninovými dny!
Ony dva týdny byly naplněny budováním tratí PONY EXPRESSU, do něhož se ponořily "velké" oddíly a naši "malí" se vydali za hrdinskými skutky moudrých rudých bratrů VE ZNAMENÍ DÝMKY MÍRU. Neputovali však sami. I žaludek si rád zamává na pozdrav a ve víru her se rád ozve. Náš tábor byl nasycen lákavou vůní vybraných pochoutek pro unavené cestovatele, dobrodruhy
a bojovníky, kteří se v čase smluveném scházeli s ešusy
a miskami u výdejny nedaleko ustájeného ohnivého oře - mašinky na kolečkách, tedy a zcela jednoduše u naší polní kuchyně, kterou obsluhovala četa zkušených strojvůdců. Naše výpravy za dobrodružstvím se odehrávaly v nám všem dobře známé krajině. Snad právě toto nás hnalo objevovat jiné oblasti a nacházet něco nového v již z minulých let probádaném.

Vedle tradičních bojových, rychlostních nebo stopovacích
a šifrovacích her jsme nejednou poseděli v tee-pee, které mělo v našem prostředí premiéru. Stalo se zároveň i sněmovním místem pro "malé" oddíly nejen v případě nepříznivého počasí. I mnozí z "velkých" ocenili jeho půvab, ale nikdo z nás nezanevřel na vojenský hangár, který lze spolehlivě využít jako jídelnu, naplnit ho zpěvem v době dešťů nebo řevem útočících rudých tváří na jezdce PONY EXPRESSU. Naše kroky jsme zamířili i do vzdálenějších a pro dobrodruhy více či méně nebezpečných míst. Celodenní výlety jsme věnovali poznávání našich blat a Třeboně. Malí rudí bratři svlažili své rty v mnoha doušcích vody
z Ferdinandovy studánky. "Nezacházej slunce, nezacházej ještě..." - závěrečná píseň našeho tábora vyvolávala vzpomínky na páteční "Hry bez pranic", které probíhaly již druhý rok. A snad bláznivá chůze poslepu na latríny a zpět, skok vysokodaleký s hodem na dálku nebo skupinové tlačení našeho oddílového "Tráboše" na čas s jedním ďábelským šlápnutím na brzdu mohly vyvolat úsměv na tváři těm, kterým ukápla slzička dojetím nebo těm, kteří si
v duchu řekli: "... nezhasnou světýlka, když prostě nebudem chtít. jen tak dál..." a za rok u Dračice: "Ahóóój!!!"

... ještě jednou se pootočil v sedle a v duchu zaklel. Dopoledne s notným štěstím přebrodil rozvodněný Criple Creek a aby dohnal časovou ztrátu, vyhnul se zajižďce k přepřahací stanici a přes prérii pokračoval dál. Odpoledne již jeho kůň klopýtal, a do Fort Laramie zbývalo ještě 70 mil. Navíc objevil neklamné známky přítomnosti indiánů. Znovu se ohlédl, když za sebou uslyšel jejich řev. Předklonil se
v sedle, ale to už ho zasypala sprška indiánských šípů.
S jedním z nich v rameni sjel v trysku z koně a přikrčen zamířil několika skoky do hustého lesa. Větve se za ním zavřely. Hlasy indiánů, které zřejmě odradila přllišná blízkost ochranného pásma kolem pevnosti, pomalu doznívaly
v dálce. Kůň i s brašnami v tahu. Pánové Russel, Majors
a Waddel, majitelé PONY EXPRESSU, se pěkně prohnou při zaplacení pokuty za nedodanou zásilku. To ho však
v tuto chvíli netrápilo tolik jako to, že do Fortu je přes 60 mil. Zatnul zuby a vykročil ...
"Tak, a zásilka je v tahu!", tluče do stolu v jídelním hangáru Štěpán, a s ním se vzteká celá Zelená družina. "A to je už třetí za sebou! A pokuta je 2.280 $! Copak si ty dolaly tiskneme?"

Tedy opravdu si je tiskneme, ale jen my, vedoucí hry. Takhle nějak totiž v posledních letech vypadají naše velké celotáborové hry. Na myšlenku nás před pár lety přivedl Zet a jeho celoroční hra Zlatá horečka z jeho Her v přírodě, kterou jsme v oddíle s velkým úspěchem hráli, a dohrávali ji právě na táboře. A tak nás napadlo - což využít systém nakupování, kolísání trhu, náhodných výher i v dalších
hrách ?
Celotáborová hra se od té doby u nás rozpadá na dvě části. V té první družiny vydělávají penízky, tj. přepočtené body
z táborového bodování. A že se u nás boduje všechno, to si pište - od úklidu stanů, nástup "do třinácti", službu v kuchyni až po jednotlivé etapy - hry, které jsou někdy lehčí, někdy perné, někdy půlhodinové, někdy se družiny vrací až pozdě v noci. To pravé rodeo ovšem nastává dvakrát za den ve velkém stanu - hangáru - kde visí plán druhé části hry. Tady družiny spekulují, jak s vydělanými penězi naložit - jaký materiál koupit, jak postupovat při výstavbě trati (když jsme hráli STAVBU ZÁPADNÍ KANADSKÉ DRÁHY). Jestli stavět nejkratším směrem, jenže tam jsou skály, které se musí trhat. Nebo trochu jakoby zkřížit cestu Žlutým, kteří jsou zatím pozadu, a pak od nich vybírat poplatek za křižování trati? Prostě se tu dá vydělat i prodělat, chce to jen trochu uvažovat, případně vidět věc "ekonomicky".
V ZOOLOGICKÉ ZAHRADĚ družiny nakupují klece, ohrady, výběhy a do nich zvířata a ptáky. Každé zvíře "přiláká" jiný počet návštěvníků, kteří zase přinesou víc peněz na vstupném. A co teprve, když se postaví stánek
s občerstvením...

Letos při PONY EXPRESSU zase družiny přepravovaly zásilky mezi osadami a pevnostmi, brodily se přes řeky
(a dost často se v nich topily), přepadali je indiáni, které
s velkou chutí a podle přísných pravidel "hráli" vedoucí.
Prostě půvab těchto her je v tom, že i pokud se sejde družina, které to zrovna "nešlape" v pohybových hrách, ani "dyš je to na bednu", jak se u nás říká, má možnost vše dohonit dobrou taktikou v druhé části hry, a někdy i trochu štěstím.
A co Vy ? Měl by někdo zájem o tento typ her? Ozvěte se na naši adresu, rádi se s Vámi podělíme o zkušenosti. Pokud by Vás bylo víc, zkusili bychom uvažovat i o vydání nějakého jednoduchého "herníku".

Tom Novák, autor hry