Střípky ze života „malých“ družin

„Dračice 2005 – Zatoulané pohádky“

Střípek první – naše družiny

1. Družina „Dračí oko“ – Radek Arenberger – dětský šéf, Ondra Kaňúr, Honza Smolík, Ondra Macho, Janička Ferencová a Ivanka Dvořáková, dospělý vedoucí – Martin „Velký“.

2. Družina „Hobiti“ –  Míša Špimr – dětský šéf, Honza Pytel, Honza Krekl, Honza Šroub, Péťa Gladics a Péťa Voříšek, dospělá vedoucí – Olíf Olivová, instruktorka Ori.

3. Družina „Lochnesky“ –  Harri Klíčová – dětská šéfová, Kristýnka Janečková, Rudík Babor, Pepa Kaňúr, Ondra Novák, Míša Kliment, Tádík Pytel, dospělá vedoucí – Majda – Majka „Malá“, Kája "ONA".

Střípek druhý – naše začátky

Po úvodních oficialitách – odevzdání povinné dokumentace, převzetí sluje a zabydlení se v ní, zahajovacím nástupu a před ním nezbytným srdceryvným rozloučením s rodiči – jsme se vrhli do víru táborového dění a hraní.

V naší velké sluji – pravém týpí – jsme se pustili do zrození draků, tedy hlavně jejich hlav. Dvě hlavy jsme vybarvili z obou stran na základě předtištěného vzoru a třetí – podle vlastní fantazie.

Po tomto asi dvou – u některých i troj(čtyř)hodinovém snažení jsme si hlavy i s jejich těly uložili ve sluji určené původně jako sklad všelikého materiálu.

Na druhý den započalo velké klání dračích posádek v prostoru okolo stožáru: časovka, stíhačka a v lese též dračí slalom s výcvikem uzlování dračí smyčky a skládáním rozstříhaného obrázku draka.

Střípek třetí – naše noční putování

Na rozdíl od minulého tábora a mnohých dalších jsme prožili dvě noční hry – družinovou a jednotlivců (či jen velmi malých skupinek).

První výpravu jsme prožili hned v první předpůlnoc našeho tábora. Shromáždili jsme se ve velké sluji a odtud jsme putovali k místu velkého boje Iásóna s drakem, jehož nepřemohl ostrým mečem, ale omamnou vůní vzácného koření.

Druhá výprava se jako již tradičně konala ve druhé půli tábora: všichni jsme splnili náročné podmínky stezky odvahy s nebojácností nám vlastní a bez jakéhokoli klopýtnutí, kromě několika pádů o kořeny stromů. Poctou nám byl diplomek s druhou půlí pečeti, se kterou jsme plni očekávání nástrah tajů lesa startovali z velké sluje.

Střípek čtvrtý – naše sluje a také obydlí mimo tábor.

Naše táborové sluje se na první pohled neliší od běžných podsadových stanů. Ale přeci jen zaznamenaly drobnou úpravu oproti minulým táborům: aby nám nevyhasl oheň elánu a pohody, pokryli je v důsledku vydatných dešťů naši vedoucí speciální fólií, která zabraňovala průniku někdy až moc často všudypřítomné vody.

Svůj um, fyzickou sílu a také odvahu překonávat rozbouřený vodní tok, naši milou Dračici, jsme uplatnili při budování našich příbytků na břehu již výše zmiňované říčky.

Dračí oko a Hobiti se totiž usalašili na druhém břehu a Lochnesky se mazaně usídlili na stejném břehu jako je tábor.

Ale užili jsme si to všichni a dosyta –  postavili jsme si své domečky, bunkry, příbytky se vším všudy, co k tomu patří: zastřešení, ohniště, lavičky, ohníčky, voňavý opečený chléb, sekyrková polévka jako doplněk lahodné táborové stravy, čajík z maliní, pravé brambůrky z popela – mňam!!!

Střípek pátý – naše sporty

Jasnou nadvládu má již po několikátý rok forčus, tedy fotbal, honba za kulatým nesmyslem. Základ soupeřících týmů jsme tvořili my, malí, ale nebyli jsme sami: posilovali nás kluci z velkých družin, a tak docházelo k zajímavým střetům, zvláště, když proti sobě nastoupily týmy „Malého“ a „Velkého“ Martinů.

Občas jsme se zapojili do volejbalu a jednou jsme se střetli v družinovém klání v přehazce.  

Někteří z nás si oblíbili cross – jízdu na kole v těžkém bahnitém terénu polní cesty.

Ale všichni jsme si svá kolečka užili v naší oblíbené crossové soutěži: běh od sudu u latrín, plížení, hod šipkami na terč, jízda na kole – slalom – do vrchu – ke křižovatce a zpět do tábora s prudkým klesáním ke stožáru.

Zapáleni jsme velmi byli do jízdy na lodičkách po naší Dračici v úseku od mola proti proudu říčky asi 100 m a zpět s podplutím lanové lávky a překonáním ponořeného kmenu.

S velkou oblibou jsme stříleli ze vzduchovek na špalíky a terče. Pro velké vedoucí uspořádali paní kuchařky a zdravotnice střelecké závody v nefalšované střelnici – trefovali oplatku, toaletní papír, zapalovač, růže z voňavého toaleťáku,...

Také jsme si procvičili své nožky – cross po lesním prostoru a také běh do vrchu od koryta Dračice.

Střípek šestý – družina baví družinu

V okolí našich příbytků jsme si po celý den zařádili při námi a našimi vedoucími připravených hrách: přenášeli jsme vodu z Dračice do požárních nádrží (drak šlehající plameny totiž nikdy nespí – a když ho Iásón uspí, může se probudit), a to vlastnoručně z přírodního materiálu vyrobenými nádobami, hledali jsme uschované zprávy s jazykolamovými texty, házeli jsme míčky do rozhoupaného ešusu, zapalovali jsme ohně na tři zápalky a podpalovačem byla březová kůra z padlých stromů – oheň hořel pět minut povinně a další až půlhodinu pro radost, uspořádali jsme hon na Tarzany a bojovali jsme proti sobě v kruzích.

Střípek sedmý – táboráky

Užíváme si u nich hlavně spoustu písní a také legrace, když si jednotlivé družiny připraví program – scénky např. o našich vedoucích (to „velké“ družiny) nebo o táborových událostech (to „velké“, ale i naše „malé“ družiny): a to včetně historizujícího pohledu na vznik názvu jedné družiny.

Kája, náš hlavní vedoucí, nám čte kroniku, kterou každý den po večerce sepisuje vybraný tým z „velkých“ družin.

A pak jsou táboráky – „buřťáky“, jejichž  význam je jasný již podle jeho přízviska.

Střípek osmý – loučení

Skončí hry a soutěže celotáborových her, které vrcholí čtvrteční závěrečkou  – a je tu pátek, tradiční a velkolepé klání „Her bez pranic“ – družiny se rozdělili do týmů, a to včetně velkých vedoucích a bojují o poctu nejvyšší v různých velmi ztřeštěných disciplínách: např. jízda na dvou svázaných vydrách s přelézáním posádek z jedné loďky do druhé, vrh krabičky pomocí lavoru, přenos vody různě objemově odlišnými naběračkami až do naplnění kotlíku, štafeta od nalití obsahu pohárku do hrdla přes vysypání a poskládání zápalek do krabičky, pojídání suchého rohlíku, roztrhání listu papíru na dvacet kusů, oblečení tří triček a zapadnutí do spacáku!!!

Páteční slavnostní táborák připravili velcí kluci z „velkých“ oddílů přímo velkolepě. Vedoucí nám přečetli pochvaly a potom následovala přebohatá na skladby večerka a poslední sladké snění.

A v sobotu? Poslední snídaně, poslední velikánský úklid, poslední nástup, poslední Kájovo „končím táborový den..“, poslední „rozchod“, poslední písničky, pořádné rakety na rozloučenou a potom vřelá rukypodání s přáním příjemného prožití prázdnin s tím, že za rok...