KRONIKA "VELKÝCH" DRUŽIN

Pondělí 3. 7. 2006 – DEN PRVNÍ

Tábor – konečně tábor!!! Po dvou dnech čekání první den tábora!

Sešli jsme se tak pozdě, jelikož matka Příroda dala bohatost vody a teta Dračice zatopila tábor. Po odstěhování a opětném nastěhování tábora za asistence „velkých“ jsme se nastěhovali do stanů a zahájili první táborový den.

Tábor začal jako tradičně – první nástup, vyvěšení státní vlajky a první slavnostní zaseknutí sekery naším velkým a všemocným Kájou.

Pak nás Kája seznámil s celotáborovou hrou a jejími pravidly. Letos hrajeme hru „Za zlatem Severu“. Mezitím byla večeře, ke které byl na výběr buď chleba s paštikou, nebo něco ještě lepšího – chleba s rybičkovou pomazánkou.

Po vydatné večeři nás vyvedli do lesa na první etapu. Spočívala v honbě na králíky, pronásledované lovci. Byl to vyrovnaný souboj mezi třemi družinami, které bojovaly ze všech sil. Po ukončení etapy jsme se vrátili do tábora unaveni, někteří i roztrháni (Tom – stan č. 1).

Ukončení prvního dne bylo relativně v pohodě. Pak již následovalo čištění zoubků, zalehnutí do stanů a poslech první táborové večerky.

PS: První den v pohodě byl, druhý den jakoby se už narodil.

Úterý 4. 7. 2006 – DEN DRUHÝ

Když jsme se ráno rozlámáni po první táborové noci probudili, Velkej Martin nás mile překvapil svou nečekanou rozcvičkou. Po celém tábořišti se rozléhalo „raz a dva“ a tím určoval nemilosrdné tempo rozcvičky. Poté následovalo čištění zoubků, snídaně (kakao + vánočka = pro kočku), nástup, při kterém se rozdělily práce mezi družiny, které měly za úkol připravit táborový oheň a oškrábat brambory.

Když všichni udělali to, co udělat měli, čekala nás další etapa táborové hry, která spočívala v pašování kávy přes mexickou hranici (les u krmelce), kterou hlídaly ostražití celníci (Malej Martin, Honza, Kája a Davy). Následovala sváča (vydatná = rohlík + jogurt) a vzápětí po tom další etapa CTH. Měli jsme za úkol naplnit kotlíky vodou z Dračice. Vtip byl v tom, že jsme nesměli použít věci, vyrobené člověkem.

Hurá – oběd! (Brambor² + kostkované maso = ) K obědu bylo – no to maso a ten brambor, následoval polední klid, který nám vedoucí zkazili výpravou na pískovnu kvůli další etapě CTH. Hra spočívala v hledání kartiček s indiánskými malbami. Po skončení hry jsme se rozdělili na dvě skupiny. Ta první se jela koupat na studenou pískovnu a ta druhá jela do tábora instalovat sprchu (zagi, Tom, Vlk a Kája). Po příjezdu první skupiny následovala vydatná svačina (rohlík + kousek okurky).

Co si to na nás ti vedoucí nevymyslili: měli jsme za úkol sesbírat předměty, které začínaly na písmeno P. Náramná sranda – prostě to bylo na prd...

Hned nato nás čekala další hra na střelnici. Měli jsme za cíl šest plechovek a jednu střelu za 50 $. Někteří jedinci hazardně rozhazovali dolary (viď, Tome?). A když nás obrali skoro o všechny dolary, náš ctěný Kája vytáhl ruletu a opět nás obíral o naše těžce vydřené penízky.

A je to tady! Co? No přece večeře (bramborová polévka + chleba = plný žaludek).

Po večeři následoval táborák, který slavnostně poprvé zapalovali Smolíček a Jára – ale že jim to šlo! Sice s menší dopomocí, ale přece. Zazpívali jsme si pár písniček a pak už jenom nástup, zoubky, a šupky dupky do spacáčků.

PS1: Přijel Tom, Sára a Bondy – hurá!

PS2: Druhý den jsme přežili ve zdraví, třetí den nás nezastaví!

PS3: Přijel i Vojtíšek – hurá!

PS4: Zapomněli jsme na Šíšu JR. a Martinu. Konečně jsme kompletní – hurá!!!

Středa 5. 7. 2006 – DEN TŘETÍ

Ráno nás razantně svojí píšťalkou vzbudil Martin Čechovina a nemilosrdně nás vyhnal z našich teplých spacáčků na rozcvičku. A ačkoli někteří jedinci kladli odpor, vše bylo marné, prostě ráno se musí vstávat. Tradiční čištění zoubků a pak snídaně (chleba + máslomed = snídaně).

Po snídani a úklidu stanů jsme vyrazili na další etapu CTH. Rozdělili jsme se na bandity a lovce odměn, kteří měli za úkol pochytat všechny bandity. Valná většina kromě Toma a Zagouška, kteří dělali s Vojtíškem čerpadlo (a přece drží!), pak nedobrovolně odešla na sběr lesních plodů (borůvky).

A je to tu – opět oběd (výborné kuře na paprice + průměrný tábornický knedlík). Když jsme si všichni naplnili svá bříška, čekal nás polední odpočinek, po kterém jsme velice nedobrovolně vyrazili na cykloturistickou výpravu s cílem získat Oblastní turistický odznak Vitorazsko. Byli jsme až u Smolíčkových příbuzných jelenů a u Svobodného rybníka, pak následovala cesta přes pískovnu na svačinu (lesní plody + jogurt) do tábora.

Hned na to začala příprava na buřťák a na první hru jednotlivců. Byl podivná – něco na způsob ping pongu, ale s tím, že míček byl přivázán k vysokému kůlu. Všichni se snažili, ale zkazil jim to Tom, který vyhrál (Zagoušek druhý, Vlk až třetí místo – bohužel).

Během hry jsme byli vyrušeni první částí večeře (slepičí polévka + chleba). Po skončení hry bylo volno a pak následovala druhá část večeře (buřt + klacek + hodně tepla = jídlo).

Následovalo opět osobní volno a hraní různých „společenských“ her. Zbytek hazardérů zaútočil svými dolary na pojízdné kasino, s kterým kočují Šíša, Davy a Martin Čechovina.

A pak už jen tma s nástupem a slibama – chybama na další den, čištění zoubků a pak šupky dupky do spacáčků.

PS1: Další den uběh, je to nekonečný koloběh.

Čtvrtek 6. 7. 2006 – DEN ČTVRTÝ

„Vstávat, nástup na rozcvičku!“ Těmito slovy nás ráno přivítala Majda, která byla vedoucí dne. Po rozcvičce a čištění zoubků nás čekala snídaně (máslo + sýr + česnek + chleba = viditelná snídaně).

Protože nám Kája včera pohrozil, že nám sní veškeré zásoby z domova, tak jsme raději uklidili tábořiště a jeho okolí. Poté nás čekal dlouho očekávaný obávaný azimutový závod, který vyhrál Tom, ale překvapily i nečekané osoby (např. Simča 3. místo).

Hned na to jsme zase museli do lesa kvůli další etapě CTH. Náplní této hry bylo proběhnout v časovém limitu úsek, chráněný indiány (Malej Martin Čechovina, Davy, Honza, Šíša a Vojtíšek /ten jen fotil/). Po krátkém odpočinku nám dali odfláklý oběd v sáčku (rohlík 2x, chleba 2x, paštika 1x, dvoupruhočokoládová sušenka /zadek to není/ a tyčinka Deli). Když všichni měli své pytlíky, vyrazili jsme na kolech na Kočvarák, kde jsme měli další etapu CTH. Naším úkolem bylo sestrojit vodní mlýnky a těžit s nimi zlato po dobu pěti minut. Čas na přípravu se několikrát prodlužoval, ale stejně tuhle etapu všichni nezvládli.

Pak jsme vyrazili dál k Ferdinandově studánce, odkud jsme hledali Jezero překvapení a u něj ve skalách hroudu zlata, velkou jako dětská hlava (v našem případě to byly růžové papírky).

Po příjezdu do tábora se většina z nás šla vysprchovat (teplá voda – to je žůžo!). Mezitím nám dvě ošklivé čarodějnice vydaly večeři (buřtguláš + chleba + včerejší slepičí polévka). Čarodějnice se sice usmívaly, aby se malé děti nebály, ale protože to pod maskami nebylo vidět, bylo to houby platné.

Následovala netradiční etapa v pouštění vlastnoručně vyrobených lodiček. Lodě byly zajímavé a různých tvarů i kvalit. Vyhrála to Vlkova Vlkovice – Slivovice.

Posledním číslem dnešního programu byl písničkový festival – Zlatokopecká Superstar. Výkony všech zúčastněných byly ohromující a proto byly odměněny aplausem a značným počtem dolarů.

Následoval nástup, čištění zoubků a pak už jen chrupky dupky do spacáčků.

PS1: Čtvrtek dobrý jest den, z tábora vyjedeme ven.

PS2: Vše nejlepší Kájovi k jeho dvaapadesátým narozeninám. Hodně štěstí, zdraví, lásky a dalších spokojených let od táborníků Dračice 2006!

Pátek 7. 7. 2006 – DEN PÁTÝ

Sotva začali zpívat ptáci, tak nás Šíša začal tahat ze stanů. Asi se inspiroval Vietnamem a dal nám pravou vojenskou rozcvičku. Poté jsme si tradičně vyčistili zoubky a těšili se na snídani (chleba + máslo + červený mišmaš = chleba s marmeládou).

Když jsme se všichni dosyta najedli, Kája nám vysvětlil další etapu CTH, při které jsme si měli vyrobit saně pro jednoho psovoda a zbytek družiny dělal tažné psy. Ačkoli se všichni snažili ze všech sil, vyhrála překvapivě Tomova družina.

Hned nato se vyskytla příležitost vydělat si nějaké dolary, ale nebylo to zadarmo. Museli jsme přelézt řeku po lanech, která byla přivázána ke stromům do tvaru X. Přestože se dobrovolníci snažili, valná většina jich stejně spadla do řeky (viď, Vlku!). Po namáhavé dopolední činnosti nás čekalo protáhnutí žaludečních svalů (oběd = sekaná + brambor + omastek + okurka).

Při poledním odpočinku se část táborníků z psychologických důvodů snažila utopit v Dračici (Monča + Simča). Jelikož je hlídalo několik psychicky vyspělých jedinců, tak se to nikomu nepovedlo. Po tom, co jsme uschli, nás Čechovina s Honzou vyslali na kopec, kde nás dlouho týrali. Pravidla této hry nedokážeme popsat, poněvadž jsme je z větší části ani pořádně nepochopili.

Následovala malá chvíle klidu, při které jsme měli studovat turistické značky společně s obrázky hradů a zámků... Své čerstvě nabyté vědomosti jsme pak šli uplatnit do hangáru jako další hru jednotlivců. Ti, co nedělali testy k přijetí za průvodce cizinců nebo pro získání práce botaniků, překonávali opodráhu s největším opem Dejvem.

Během hry nás potěšila večeře (nejdřív polévka – pod výhružkou, že když ji nesníme, nedostaneme chleba ve zlatě, na který se už tři dny těšíme).

Po večeři se každý nějak zabavil, a ty prachatý šli zkusit štěstí do Kasina. Smolíček poprvé vyhrál nějaké dolary, tudíž nemusel prodat saně.

Pak už jen večerní nástup, čištění zoubků, a pak šupky dupky do spacáčků.

PS1: Zítra není pes a kočka není dnes.

PS2: Přijela k nám návštěva ve složení Pepa Razim, Štěpka, Korbi a další.

PS4: A taky přijela Andulka Nováková. Už máme čtyři kuchařky!

PS4: Zítra se konečně pojedeme domů umýt! (Ne že bychom se tady nemyli...)

Sobota 8. 7. 2006 – DEN ŠESTÝ

Jakmile nás ráno vyhnali ze stanů a viděli jsme Ondru, tak jsme čekali drsnou rozcvičku, ale pravda byla opakem. Nádherně jsme se protáhli a vůbec se nezapotili (díky, Ondro!).

Následovala jako vždy snídaně (chleba + vajíčkový mišmaš). Poněvadž, nýbrž, protože a jelikož jsme měli očekávat návštěvy, Ondra vyhlásil generální úklid stanů. Když všichni měli jakž takž uklizeno, s chutí jsme se vrhli do dalších etap CTH. Během hodiny nám dali za úkol vyrobit si luk a pět šípů. Také nás poslali poznat pár dřevin a mimo to jsme si zkusili hod lasem na divokého mustanga.

Pak už jen oběd (hovězí guláš + kolínka) a příjezdy rodičů, kteří si nás odvezli na umytí domů.

Když se všichni voňaví a zásobovaní kolem šesté opět shromáždili, nastalo trochu flákání. Kromě Toma, Vlka, Zagouška a Smolíčka, kteří si udělali výlet na dřevo k Schickerům. Mezitím prý byla večeře (chleba + podivná pomazánka + asi ještě něco).

Poté, co se pracanti vrátili do tábora, zahájil Ondra opožděnou etapu CTH – útěk z vězení. Úkolem bylo utéct druhé družině, která vybíhala s desetivteřinovým zpožděním. Jelikož tma přišla náhle, druhá polovina hry se odložila na zítřek.

Pak už jen obvyklý nástup, čištění zoubků a pak už jen šupky dupky do spacáčků.

PS1: Sobota je dobrý den, konečně se vykoupem.

PS2: Máme slíbený pozdní budíček.

Neděle 9. 7. 2006 – DEN SEDMÝ

Daný včerejší slib byl dodržen, a proto jsme spali dlouho. Kromě služby, která dělala snídani (kakao + vánočka).

Hned po snídani nám předhodili včerejší nedohranou etapu CTH. Když jsme ji šli dohrát, vzali jsme si s sebou hrnečky – hádejte na co? Na co asi, na borůvky!

Z borůvek se všichni vrátili modří a prachatí, kromě Toma a Zagouška, kteří se v lese váleli. Tak za to byli náležitě potrestáni (popeláři). Nato tata jsme dostali svačinu (jogurt – musel se jíst lžičkou).

A teď trochu k počasí – začíná nám pršet, takže jsme se schovali do hangáru, kde nás obrali o dolary při popojíždění.  Déšť zahnal rozdávačku pod kancl, kde nám kuchařky vydaly oběd. Skvělý oběd – byla to mňamka, fakt super – úplná bomba (řízek + brambor + omastek + okurkový salát).

Po žranici se šel stavět táborák a nacvičovat scénky. Jakmile oschla tráva, tak jsme se dočkali první delší etapy CTH (konečně). Měli jsme za úkol najít zlato, které bylo ukryto na Umyvadlových skalách, na kterých to zalomil fotograf Honza. Po etapě se ti největší otužilci vrhli do řeky.

Po chvilce nám flákli večeři (chleba + máslo + sýr, nebo chleba + paštika + rajče).

Nasyceni a plni energie jsme zasedli k táboráku, který slavnostně zapálil Kája. U táboráku se předváděli nacvičené scénky (kromě nás autorů, kteří jsme 100% improvizovali – jak jinak), zazpívali jsme si pár písniček a přečetli tyhle „kecy“ (každý si přišel na své).

Pak Hanz při nástupu ukončil den, už jen čištění zoubků a pak šupky dupky do spacáčků.

PS1: Sedmý den utekl, skutek utichl.

PS2: Kájo, Jelen tě prosí, abys nevystavoval ty fotky.

PS3: Odjela Pavča s Bětkou a Pavča s Pájou (to v tom máte binec, co?).

Pondělí 10. 7. 2006 – DEN OSMÝ

Pískotem píšťalky nás ráno probral Dejv a nemilosrdně nás vyhnal na rozcvičku, kterou výjimečně předcvičoval Smolíček.

Následovala snídaně (čaj + chleba + vánočka + máslomed). Po snídani jsme si uklidili ve stanech a udělali drobné práce v tábořišti (řezání dřeva + škrabání brambor). Poté nás čekal výlet na kolech na staré tábořiště, kde jsme odehráli další etapu. Úkolem družin bylo v co nejkratším čase se vyškrábat na ledovec. Překvapivě vyhrála Vlkova družina (Hurá!).

Po návratu do tábora na nás čekala sváča a chvilka klidu. Když jsme si odpočinuli, vyrazili jsme ke krmelci na další hru. Cílem hry bylo proběhnout houštím, ve kterém byl schován skrytý střelec (Vojtíšek).

Po dohrání této hry jsme se vrátili do tábora a čekali jsme na oběd. Ten se skládal z frika a knedlíků s borůvkami (Vojto, jaký je rozdíl mezi bílou a friko- polívkou?!).

Když jsme si všichni nacpali svá bříška (viď, Tome), začali jsme velice dlouze trávit. Hned potom, co jsme dotrávili, vrhli jsme se na cvičnou plavbu po řece Dračici. A když už měli všichni nacvičeno, začali jsme jezdit na čas – další etapa CTH.

Sváča! A jaká! Dostali jsme nanuk (mňam) a 2 l pomerančové limonády.

Následovala překážková dráha, kterou jsme měli projet na kole. Vojtíšek nám názorně předvedl, jak se má jezdit, i když ho Redy předjel. To naopak Šíša na svou jízdu potřeboval tři kola a jednu helmu (hňup jeden).

Následovala první část večeře (to samé jako oběd) a hned poté druhá část večeře (topinky + strouhaný sýr + kečup + česnek).

Po večeři následovalo osobní volno, ve kterém si každý dělal co chtěl (fotbal, volejbal nebo ruleta). Někteří jedinci byli tak odvážní, že prosázeli vše co měli a ještě si museli půjčit (Tome, Tome, to je ten tvůj hazard).

Pak už jen nástup, čištění zoubků a šupky dupky do spacáčků.

PS1: Když se daří, tak se daří – dva zranění jsou zranění (Katka D. a Honza K.).

PS2: Navštívil nás pan Daněk a děda Alči s jahodou.

Úterý 11. 7. 2006 – DEN DEVÁTÝ

Vstávat, vstávat a zase vstávat! A kdo to asi píská? Vojta!!! Budíček, nástup na rozcvičku – jaká milá slova hned po ránu.

Po rozcvičce následovala snídaně (chleba + sýrová pomazánka + pažitka). Poté byla etapa CTH, na kterou vyrazili týmy, které dojeli do Dawsonu. Zbylé týmy dostali za úkol postavit z přírodních materiálů miniaturní městečko.

Ty týmy, které dorazili do Dawsonu, šli hledat zlato. Když ho nalezli, vrátili se všechny skupiny do tábora, kde na ně čekal obídek (koule + omáčka + rýže).

Když jsme se všichni nadlábli k prasknutí, šli jsme lenošit. Váleli jsme se opravdu dlouho, a když už nás to nudilo, přišel Šíša s tím, že si zahrajeme něco jako lodě. Ale poněvadž nás to dlouho nebavilo, tak jsme to zabalili a nato tata nás Kája opět poslal hledat zlato, které bylo na New Yorku, na Zajíci a u Alvaréze.

Pak jsme se vrhli do řeky Dračice umýt svá zpocená těla. Když jsme byli všichni voňaví a čistí, přišla večeře (buřťák).

Po upečení a snězení všech buřtů si ten, kdo chtěl, vyrazil nakoupit k Čmuchalům (Čechalům).

Poté jsme se hlasováním rozhodli, že půjdeme spinkat do lesa. když už jsme tam měli nastěhované skoro všechny věci, začalo pršet a my jsme se museli stěhovat zpět do tábora. A toť vše! A už jen šupky dupky do spacáčků.

Středa 12. 7. 2006 – DEN DESÁTÝ

A je to zase tady. Budíček, ale ne ledajaký, protože ho poprvé ve svém životě pískala Janša.

Když jsme protáhli svá znavená těla, už na nás čekala snídaně (chleba + máslo + marmeláda). Pak nám Kája oznámil nemilou novinu, že pojedeme na kolech do Č. Velenic.

Jeli jsme přes Rapšach, Spáleniště, Krabonoš, Halámky a Novou Ves. Když jsme po dlouhé a namáhavé cestě dospěli ke svému cíli (Č.V.) – asi kolem 13:00, dal nám milostivý Kája hodinový rozchod na nákupy, při kterých stejně začalo pršet.

Poté, co jsme se všichni opět sešli (cca 14:15), vyrazili jsme na zpáteční cestu po hospodách. Byli jsme snad všude – v Nové Vsi, u hraničního přechodu na Halámkách a nakonec jsme skejsli u Daňků v knajpě na Rapšachu. Tady jsme strávili chvilku a pokračovali jsme na tábořiště, kde už na nás netrpělivě čekali. Jo, abychom nezapomněli, cestou jsme pěkně zmokli.

Konečně jsme v táboře, sice mokří, ale přece. Následovala večeře (špagetínos) a pak chvilka volna, při které jsme si opakovali šifry a uzle. Takže aby toho nebylo málo, dali jsme si ještě vázání uzlů na čas a luštění šifer. Pak už jen nástup, při kterém oslavenkyně Simča dostala vodní sprchu, čištění zoubků a šupky dupky do spacáčků.

PS: Vše nejlepší a hodně zdraví pro Simču.

Čtvrtek 13. 7. 2006 – DEN JEDENÁCTÝ

Už po jedenácté nás ráno budí, že je to pořád baví! Ale co bychom pro ně neudělali, zvlášť když měla první nástup Martina (gratulujeme). Ale rozcvičku za ní radši zvali Tom se Zagouškem a se Smolíčkem.

Když jsme se protáhli, čekala nás snídaně (chleba + máslo + borůvkový koláč). Po snídani nám Kája dal instrukce k závěrečné etapě. Dostali jsme svačinu a poslali nás po táboře hledat šifry, které nás poslaly k zlatým žilkám na Brůdku, ke Kamenné stěně, k Srnímu potoku, na Žabárnu, k Ferdinandově studánce a na Kočvarák. Poté jsme se všichni rozešli a opět jsme se sešli až na oběd, kromě Zagiho, který přišel v 15:30.

Když byli všichni nasyceni (výborný květák + brambory + okurkový salát), vyrazili na další túru, ze které se všichni vrátili přibližně v 18:30. Po příchodu se ti odvážnější (většina) šli koupat.

Čistí a umytí jsme šli na večeři (květáková polévka + chleba). Poté Kája vyhlásil výsledky celotáborové hry – první místo v družinách získal velice překvapivě Tom.

Vyhrané peníze za CTH jsme šli roztočit na burzu. Všichni utráceli za věci, které jsou pro život nezbytné (např. klíčenka, blikající rybka, vejce s překvapením, kostky se Spidermanem atd.).

Když už nebylo za co nebo čím utrácet, šli jsme se rozdělit do týmů na 12. ročník Her bez pranic. A pak už jen čištění zoubků a šupky dupky do spacáčků.

Pátek 14. 7. 2006 – DEN DVANÁCTÝ

Ráno nás mile a vlídně vzbudil Šíša svou písní. A pokračoval svou milou a sváteční rozcvičkou. Poté byla snídaně (chleba + máslo + med).

Když jsme byli najedeni, dal nám Šíša hodinovou lhůtu na výrobu vlajek. Potom zahájil s vlajkovou četou (Majka a Andulka) a Čechem, který zapaloval slavnostní svíčku, 12. ročník Her bez pranic.

Tyto hry byly zaměřeny především na vodní sporty. A protože šlo o vodu, tak nám v půlce her začalo pršet, a tak jsme si dali oběd (knedlíky + omáčka + maso). Poté jsme měli delší přestávku, protože stále pršelo.

Když konečně přestalo, pokračovali jsme v hrách a začali jsme stavět i táborák. Poněvadž jsme měli časový skluz, tak Kája ukončil hry dříve. A poté jsme měli osobní volno, při kterém někteří jedinci stavěli táborák. Volno vyrušila až večeře (topinky + sýr + kečup + okurka).

Když jsme se všichni najedli, začalo vyhlašování výsledků dvanáctých Her bez pranic, které – jak jinak – vyhráli Vyrumení. Pak jsme se pomalu ale jistě dostali k táboráku, kde jsme si rozdali pochvaly, zazpívali si nějaké písně a přečetli si tyto záznamy v kronice.

Pak už jen čištění zoubků, poslední večerní nástup, poslední zahrání večerky (která byla moc pěkná) a šupky dupky do spacáčků.

Sobota 15. 7. 2006 – DEN TŘINÁCTÝ

Tak, a je tady poslední ranní budíček, který nám přichystal Kája. Poněvadž je poslední, nebyla dokonce ani rozcvička. Následovala snídaně – a jak velká (rohlík + chleba + máslo + marmeláda + paštika + med).

Když jsme se všichni nacpali, začali jsme uklízet tábořiště a jeho okolí. Poté, co jsme udělali všechny potřebné práce, začali jsme si balit své věci. Následoval poslední nástup, ukončení posledního táborového dne, nakonec jsme dohromady odpálili poslední rakety a zazpívali jsme si písničky, rozloučili jsme se, objali se a pak už si nás začali postupně odvážet rodiče.

Dnes už žádné zoubky, už jen šupky dupky do postýlek.

PS: Jsme rádi, že jsme tento tábor zažili a přežili ve zdraví, a doufáme, že se tu opět ve zdraví sejdeme na táboře Dračice 2007.

Hezké prázdniny a ať se všem daří a hlavně – UŽIJTE SI TO!

VLK, ZAGI, TOM, SMOLÍČEK A ALÍČEK