|
|
|
|
Tábor
Dračice 2011
„Stezkami
indiánů“
Kronička
„malých“ indiánů a indiánek |
|
|
|
|
|
|
Střípky a střípečky z kronikových záznamů malých
táborníků a tábornic sepsaných Veselou vlčicí, dvěma Statečnými
racky, Statečnou liškou, Bystrou indiánkou, Veselou liškou,
Veselou muchomůrkou, Veselým rackem, Rozvážnou liškou, Velkým
vlkem, Velkým medvědem, Divokým ďáblem, Smaženým bizonem,
Rozvážným bramborem, Rozvážným rackem, Statečným vlkem a také za
přispění dospěláckých vedoucích malých: Černým Olympusem –
Martinem, Oli, Sárou, Lucy a Petym. |
|
|
|
|
|
|
|
|
Z her, soutěží a života na táboře
Dne
2.7. jsme všichni přijeli a Kája nám dal trička. Za pomoci
rodičů jsme se zabydleli ve stanech a při úvodním nástupu a
vztyčení vlajky jsme definitivně zahájili nejen první táborový
den, ale i čtrnáctidenní táborový pobyt.
A pustili jsme se do toho: výroba indiánských čelenek a ořů
prérijních plání, postupem doby také válečných štítů, osobních a
rodových totemů a dvou kánoí.
Dne
3.7. jsme také běhali do vrchu a v lese kros za dráty. I nadále
jsme si užívali útulnost táborových stanů, hráli jsme přehazku,
fotbal, badminton, pochutnávali si na výborné táborové stravě a
těšili se na další táborová dobrodružství – nenechala na sebe
dlouho čekat.
Dne
4.7. jsme šli do lesa, tam jsme došli až ke klukům do bunkru.
Našli jsme tam zapíchnutou sekeru s výzvou k boji. Pak jsme šli
ke krmelci bojovat s indiány kmene Malibu. Byl to boj o červená
pírka z náčelnické čelenky.
Vedoucí Hanz, Honza a Tom pro nás připravili bezva bitvu o pírka
v prostoru starého krmelce. Nejdříve nám zanechali výhružnou
výzvu k boji v příbytcích kluků a za válečného pokřiku nás
vlákali do svých teritorií. Rozhořela se lítá bitva: šípy v
zastoupení hadráků létaly vzduchem, ale stateční Huróni a
Hurónky odolali a svou čest a slávu obhájili postupným loupením
pírek. Pak malí bránili a protivníci z řad vedoucích se hodně
zapotili, aby obstáli v čestném a rovnocenném zápolení. Móc jsme
si boj užili!!! |
|
|
Dne
6.7. jsme si šli postavit lesní pozorovatelnu. Oli a Lucka nám s
tou pozorovatelnou pomáhaly, ale vydržela asi dva dny. Po tom,
co jsme šli s panem učitelem do lesa, byla po bouřce zbořena.
Zpočátku jsme na pozorování my holky moc klidu neměly.
Pozorovatelna stála poblíž klučičích příbytků a ti neustále
pokřikovali na každého, koho měli na dohled. Naštěstí se unavili
a raději se věnovali stavbě krytého přístřeší, sestavili
trojnožku na kotlík, trénovali střelbu z praku na druhý břeh
posvátné říčky Dračice, nosili dříví, zdobili rodový totem,
vyráběli zbraně – kopí a sekyrky a také klacíky na opékání
chleba a buřtíků. A později si tu i vařili: dva kotlíky polévky
(ta druhá byla s játrovými knedlíčky), opékali si chléb a
buřtíky a také si pochutnávali na brambůrkách z popela.
Dne
8.7. jsme běhali po obrázcích (terčák) a museli jsme je malovat.
1 obrázek mi připomínal rybu a další mi připomínaly labuť,
hodinky, pani, která hraje na píšťalku nebo bubáka.
Terčák byl nejen zkouškou síly, zručnosti a orientačního smyslu,
ale i zraku, neboť zelené listy, na nichž byly výjevy ze života
indiánů zobrazeny, se ztrácely v zeleném porostu a slunečním
svitu. |
|
|
|
|
Dne
9.7. (půlící táborák s programem) my, děvčata, jsme si ušila
modely šatů na táborák a potom jsme se v nich předváděly. A
ještě jsme potom zpívaly krásnou indiánskou píseň, kterou nás
naučila Oli. A potom tam šli předvádět kluci, který předváděli
něco s loděma a zpívali píseň. A potom tam velcí hráli vysokou
hru a začínalo se na 5 000 000. A potom tam předváděly Justa S.,
Eliška K. a Jana F. takové babky, které si mezi sebou říkaly
drby. A pak na konec tam byla taková policie, která předváděla,
že se dívají na fotbal a někdo jim volal, že někdo umřel a oni
tam jeli a šli do toho bytu a tam ležela mrtvola a oni o ní
zakopávali a vůbec si jí nevšimli.
A potom se šly čistit zuby. A pak ukolíbavky a pak spát. A potom
druhý den večer byla bouřka a to byly takové rány a hromy a
skoro celý tábor nespal.
Naše malá indiánská děvčata pod vedením Oli, která moderovala,
měla bezva módní přehlídku v originálních róbách vlastnoručně
modelkami spíchnutými.
A indiánští kluci se představili v bojovém duchu: příjezd na
válečných lodích s pomalovanými vesly, válečnými štíty a s
čelenkami na hlavách, vylodění a výcvik na koních, představení
bojovníků a jejich tanec kolem ohně („Khánta aké wanji hanhepi
wi (vyjmenovat) su shaglóghan wakshica hóchoka pahá! Howgh! –
„Vítám všechny shromážděné bojovníky kmenů (vyjmenovat) u
slavnostního táborového ohně. Domluvil jsem.“) A následovala
prohlášení s úst malých bojovníků: „Zapaluji oheň síly, jehož
zákony jsou: buď odvážný, mlčenlivý a poslouchej.“ „Zapaluji
oheň krásy, jehož zákony jsou: buď čistý, silný a vždy ochraňuj
přírodu.“ „Zapaluji oheň pravdy, jehož zákony jsou: mluv pravdu,
buď pokorný, hraj čistě a podle pravidel.“ „Zapaluji oheň lásky,
jehož zákony jsou: buď laskavý, ochotně pomáhej, žij radostně.“
Dne
10.7. jsme běhali opičí dráhu. Museli jsme podlézt lavičku,
přejít lanovou lávku, potom přes normální lávku, přejít lavičku,
a potom kutálet do kopce dřevo, oběhnout tyč, potom podběhnout
síť, zase oběhnout tyč, a potom přivést zajatce do cíle. První z
toho byla Zuzka, druhá Sandra, třetí byla Terka. Také jsme hráli
přetahovanou za nohy v lese. A Lukáš tam křupl dvě klády, které
tam vydržely asi pět let.
Dne
11.7. jsme psali kroniku. Velcí skákali do vody.
Na táboře se mi líbí:
- v pátek jsme běhali terčák
- v neděli jsme hráli přetahovanou: museli jsme sebrat gumového
ježka
- v neděli večer byla bouřka, když uhodil blesk, tak mě oslepil
na 3 sekundy |
|
|
A ještě několik střípků
Naše
indiánky vymýšlely jména a dobře se bavily, když si je potom
představily pomocí pantomimy. A tak jsme některá vybrali: Běhal
a běhal, až se unavil. Pil a pil, až se přepil. Posiloval, až
byl silný. Psal, až se mu dopsala propiska. Spal a spal, až se
vyspal. Skákal do vody, až byl mokrý. Kladivo používal, až měl
ruce děravé. Rohlík krájel, až se pořezal. Koupil si boty, až mu
palec koukal. Ve vaně se koupal, až se utopil. Koupala se tak
dlouho, dokud se mu rozpustily tepláky. Jezdil na mamutovi, až
se mu rozpadly kalhoty. Skákal tak dlouho, až se mu zamotala
hlava. Hrál kopanou v sandálech, až se mu okop palec. Svítilo na
něj sluníčko, až se mu spálilo břicho.
Také
jsme se koukali na videa z tábora. Velcí se houpali po houpačce,
kterou jim postavil Pety. Hlavně holky, ale i někteří kluci s
Oli pozorovali brouky ulovené do speciálních pastiček:
popisovali je a kreslili. Běhali jsme azimuťák – před ním jsme
trénovali určování azimutů. Vyráběli jsme vlaštovky a šipky, se
kterými jsme závodili na nejdelší letový čas.
V lokalitě Pískovna u Dračice jsme pozorovali místní rostlinstvo
a živočišstvo a svá pozorování jsme zaznamenávali do pracovních
listů (naše škola je zapojena do projektu Školy pro venkov,
jehož nositelem je Novohradská občanská společnost).
Stezku
odvahy jsme si také užili: po světýlkách duší zemřelých jsme šli
kolem hřbitova bledých tváří a hrobníka, oběšence a šamana,
který malé odměnil poctou za statečnost a velké poctil průchodem
indiánským teritoriem bez úhony na zdraví a životě.
I v
tento táborový čas jsme se vypravili na borůvky – následně jsme
si pochutnávali na knedlíčkách koupajících se ve sladké fialově
zbarvené omáčce. |
|
|
|
|
Neopomněli jsme alespoň jednou navštívit Čechalů kemp a také
jsme si zadováděli ve vodičce místní „velké“ pískovny – v
Dračici jsme strávili také hodně času.
Bouřky
se nám moc nezamlouvaly – některé z nás se tak bály, že se
uchýlily k dospělákům do hangáru. Jiným prolila voda z hromových
nebes stan – našli dočasné útočiště v jiném stanovém příbytku.
Vítr nám odfoukl plachtu vod velkého týpí.
Závěrečnou etapu jsme měli ve středu 13.7.: šifrovali jsme,
hledali indiánské symboly na tyčkách zapíchaných v Dračici,
projížděli slalom s loděmi, vypravili jsme se s loděmi na
dálkovou plavbu, hledali jsme kartičky na body v lese, lovili
bizony. Potom jsme si rozdali pocty a medaile, rozdělili poklad
a popřáli si krásné prožití prázdnin.
Také
jsme se vypravili sice už ne tolik ohnivým ořem do Třeboně ve
čtvrtek 14.7.: sportovali jsme na Stezce zdraví, navštívili jsme
Hrobku (a vyslechli si odborný a zajímavý výklad), centrum
Třeboně a nakupovali jsme.
V
pátek 15.7. jsme si malí a velcí a dospělí společně zadováděli
při jubilejním XVIII. Ročníku Her bez pranic. Vydali jsme dost
sil a energie ve vzájemném soupeření zejména na souši, ale i v
jedné disciplíně nad vodou: mimo jiné jsme házeli létajícími
talíři na cíl, vestou do dálky, běhali po táborových lávkách,
jedli rohlík, škrábali bramboru, zatloukali hřebík, skládali
zápalky, ulehávali do spacáku a vstávali z něj, rovnali podle
čísel jízdenky, vzduchem hustilky poháněli pingpongový míček
vpřed, oběhávali tyče velkého týpí slalomem, a to vše většinou
štafetově a na čas či na body. Odměnou za odevzdaný výkon nám
byly diplomky, sladkosti, lahodné pitíčko a dobrý pocit z
vydaného našimi těly a nezdolným duchem maxima.
A v
sobotu 16.7. bylo uklízení, balení a rozloučení s táborem,
vedoucími, kamarády a kamarádkami. |
|
|
|
|
|