OBEC RAPŠACH |
|||
|
|||
KRAJ ČESKÉHO RYBNÍKÁŘSTVÍ |
|||
Třeboňsko, na jehož území se Rapšach nachází, se rozkládá v jihovýchodní části jižních Čech při hranicích s Rakouskem cca 25 km od města České Budějovice mezi 48°10´N a 48°51´N, resp. 14°39´E a 14°54´E. Podstatná část oblasti leží na území okresu Jindřichův Hradec, okrajově zasahuje do okresů Tábor a České Budějovice. | |||
|
Podstatná část oblasti je tvořena mělkou tzv. Třeboňskou
pánví s mírným sklonem od jihu k severu. Pánev je vyplněna usazeninami
senonského až miocenního stáří, které vývojově patří k mělkovodním
jezerně-říčním sedirnentům. Vznikaly snášením rozrušených kaolinizovaných
hornin do jednotlivých depresí utvářejícího se pánevního prostoru. Jedny z mála fosilních zbytků, které je možno občas nalézt na některých místech Třeboňska, jsou zkamenělá dřeva, která se nejčastěji vyskytují v třetihorních štěrkopískových uloženinách mydlovarského souvrství. |
||
|
Senonská sedimentace je plošně nejrozsáhlejší a
nejmocnější výplní třeboňské pánve. Na podstatně menší ploše - přibližně na
čtvrtině plochy senonských usazenin, v západní části CHKO/BR, je pánev
vyplněna oligocenními a miocenními sedimenty. Z hlediska geomorfologického a z hlediska ochrany přírody je významný výskyt i dalších kvartérních usazenin, vátých písků. Vznikly koncem glaciálu v postglaciálu navátím jemných písků z písčitých naplavenin Lužnice a Nežárky. Největší koncentrace vátých písků je v 34 km dlouhém pásmu říčních teras od Majdaleny k Veselí nad Lužnicí. |
|
|
Pouze do okrajových partií pánve, především na východě, zasahuje pásmo
vyvřelých hornin krystalinika. Zde má krajina na rozdíl od ploché pánve
kopcovitý charakter. Dalšími významnými kvartérními usazeninami jsou rašeliny a rašelinné zeminy. Třeboňská rašeliniště jsou definována jako rašeliniště přechodového typu. Výskyt rašelinišť v jižní i severní části pánve je podmíněn drenáží podzemních vod v plochých úvalech, kde nejsou vyvinuty mocné plochy štěrkopískových náplavů odvodňované povrchovými toky. Proto se také rašeliniště prakticky neyskytují v údolí Lužnice. Největší ložiska se nacházejí v blízkosti Záblatského a Horusického rybníka, v okolí Třeboně, Šalmanovic, Hrdlořez a Mirochova. Vedle nich zde existuje řada menších ložisek, ve kterých rašelina často přechází do rašelinných zemin. |
|||
PŮDNÍ POKRYV |
|||
Přes výrazné antropické ovlivnění oblasti nesou
půdy ve své naprosté většině dosud zřetelné stopy svého vývoje a tím i
hlavní, systematicky významné znaky a vlastnosti. Třeboňsko je největším souvislým areálem semihydromorfních půd v Čechách. Týká se to nejen jejich poměrného zastoupení, ale i rozlohy jednotlivých okrsků těchto půd. Organogenní půdy jsou zde z celých Čech nejpočetnější a vytvářejí plošně největší souvislé celky. Vedle severočeské pískovcové oblasti je Třeboňsko druhým nejvýznamnějším územím s častýrn zastoupením hnědých půd podzolovaných a pravých podzolů v relativně nízké nadmořské výšce. Území se rovněž vyznačuje i hojným zastoupením extrémně lehkých půd. Vzhledem k charakteru geologického podloží s výrazným nedostatkem účinných dvojmocných bazí (Ca, Mg) a obecně nízkým obsahem živin bylo Třeboňsko původně územím velkoplošně oligotrofním. Celá oblast byla dosycována živinami ze zemědělské a rybářské činnosti až v posledních desetiletích, kdy dochází k postupné eutrofizaci původně živinami chudých půd a vod. Průměrná nadmořská výška pánve se pohybuje okolo 410 až 470 m n.m., nejvyšší kóta dosahuje výšky 550 m n.m. |
|||
Čerpáno z pramenů, poskytnutých Správou CHKO Třeboňsko |
|||