OBEC RAPŠACH

HISTORIE RAPŠACHU

(vybráno z obecních a školních kronik)

Po svém zakladateli dostává hrad jméno Vitoraz (Weitra), a tak také se zve území spravované tímto knížetem.
Po přijetí křesťanství však celá oblast postupně vstupuje pod církevní nadvládu řezenských biskupů,kteří uplatňují tu i nároky další - světské.
V století XI. v poněmčování vitorazského obyvatelstva rozhodujícím se stal knížecí rod Kuenringů.

Po pádu Jindřicha I. z Kuenringů, pomáhajícího českému králi Přemyslu Otakarovi II. proti jeho soku Rudolfovi Habsburskému v poněmčování pokračováno a po husitských válkách, v nichž Nové Hrady padly, dokončeno.
Vitorazsko připojeno úplně vévodství rakouskému a jeho lenní svazek s korunou českou na delší dobu přerušen. Ještě však po dvakráte dostalo se Vitorazsko pod přímé panství české, ale jen nakrátko.

Bylo to v letech 1323 - 1332 za vlády Jana Lucemburského a v letech 1461 - 1467 za panování Jiřího z Poděbrad. Teprve mír Saint Germainský 2. VII. r. 1919 po ukončení světového zápasu dovedl zčásti napravit křivdy národu v tomto území po staletí páchané a k osvobozenému státu připojena menší, přes sto km2 měřící a chudší část bývalého rozlehlého Vitorazska s městem Českými Velenicemi a s řadou obcí menších, z těchto vyniká pak Rapšach velikostí a počtem obyvatelstva.
Jak je možno, že se Rapšašsko mohlo udržeti před šířící se germanizací? Udrželo se nepřístupností a chudobou.

AŽ BUDEŠ CHTÍT, BOŽE,

TRESTAT SVOJE LIDI,

POŠLI SEM JE DĚLAT

A NECH JIM JEN, CO SKLIDÍ

...dne 24.11.1938 byl Rapšach připojen k Německu. Tento den ráno se Češi, kteří zde zůstali, loučili se slzou v očích s četnickou stanicí a finanční stráží...
...vojenská správa dala k dispozici 15 nákladních aut, aby mohla být provedena evakuace českého obyvatelstva...
...pro pozůstalé Čechy nastaly dlouhé dny nejistoty a čekání, co přijde zítra. Rapšach se přes noc přeměnil v německou obec, jak se občané, trochu znalí němčiny, nutili do německé řeči. V hospodě u K. Zimmela se tančilo a "heilovalo" a tam se představoval výkvět německé vojenské moci...
...nové vedení obce také hned zahájilo "přesvědčování" v národnostní otázce. Chtělo, aby se Češi, kteří se neodstěhovali, přihlásili k Němcům...
...Rapšach po zabrání patřil "státně" k Rakousku (Ostmark), ale církevně stále k diecési České Budějovice. Teprve od 1.12.1939 nastala změna a Rapšach byl přičleněn k diecési St. Pölten v Rakousku...
...na Rapšachu museli Češi, kteří se dali k Němcům, k odvodům a do války. Německo zatím vyhrávalo, takže šli do války s chutí...
...počet vojáků z Rapšachu značně vzrostl. Mnozí z nich posílali domů balíky se šatstvem, prádlem, látkami, krajkami, obuví, kuřivem i některými potravinami jako kakaem, kávou a jižním ovocem...
...na Rapšachu začalo původní veliké nadšení pro Německo ochlazovat. Mnozí byli na vojně zraněni, zmrzačeni, byly už i případy úmrtí...
...18. února 1942 musely být odvezené 2 největší zvony z kostelní věže na Rapšachu...
...češi z Rapšachu v tomto roce byli hnáni na stavbu škrobárny v Gmündu...
...na Rapšachu byli Češi voláni znovu k lékařské prohlídce a zdraví zařazováni k "Notthilfe" (organizace "nouzové výpomoci"), k organizaci "Todt" a s členy těchto organizací posíláni do Norska, do SSSR, na naftová pole pod Břeclaví a do míst, kde se dost bombardovalo...
...také na Rapšachu padla víra ve vítězství Německa a v lehký život v německé říši. Přispěly k tomu řady oznámení o smrti "ve službách vlasti" i oznámení, že "se pohřešuje" čili "je nezvěstný"...
...Češi na Rapšachu jezdili do práce s obavami, zda se vrátí živi a zdrávi. Letecké bombardování, prováděné hlavně anglickým a americkým letectvem, velmi zesílilo a postihovalo stále častěji také sousední Rakousko...
...víra v prohru Německa stále sílila, ba čekalo se, kdy bude konec války...
…z Rapšachu na jaře 1945 bylo téměř denně vidět v noci záři od požárů, způsobených bombardováním. Také v lese na Spáleništi u silnice vedoucí ze Spáleniště do Lomů v Rakousku byly svrženy 3 letecké bomby. Jedno letadlo se odloučilo od leteckého svazu a shodilo bomby na les. I České Velenice byly postiženy totálním bombardováním. Z Rapšachu tam nalezli smrt Vilém Ziml, zaměstnaný v dílnách a stará babička Kaciánová, jejíž mrtvola byla nalezena asi po dvou letech při konečném úklidu nádražního parku...
…8. května 1945 vyvěšeny po Rapšachu československé státní vlajky. Německé úřady nečinily námitek. 9. května v časných ranních hodinách opustili němečtí četníci Rapšach. V noci odešlo učitelstvo a poštmistr. Moci ujal se prvý místní národní výbor s předsedou Jaroslavem Kovaříkem. Ve dnech 9. - 16. května přestřelky ve Spáleništi, Kunšachu, Londýně mezi postupující Rudou armádou a ustupující armádou německou. 18. května obsazen Rapšach vojskem, které se ubytovalo v budově měšťanské školy.
…24. května 1945 přijel na nákladních automobilech sbor táborských partyzánů v čele s plukovníkem Hobrou a rázně čistili zdejší kraj. 600 lidí z Rapšachu posláno za hranice...
...2. června po šetření byl 12 rodinám povolen návrat do Rapšachu. 25. června opuštěné usedlosti převzali národní správci, většinou lidé z pacovska a pelhřimovska. Nově se ten den usadilo v Rapšachu 18 rodin.

"Jihočech", roč. I., číslo 12 ze dne 24. srpna 1945

...26. května 1946 provedeny prvé volby do ústavodárného Národního shromáždění.

Výsledky voleb:

V roce 1952 je z příkazu ministerstva vnitra přesídlena do vnitrozemí z důvodů ostrahy státní hranice téměř celá obec, s výjimkou šesti rodin. Přichází noví osídlenci, nejprve z Pacovska a Pelhřimovska, později z jižní Moravy a ze Slovenska. Obec se téměř vylidnila. Začalo se s rozsáhlými melioračními pracemi, zcela nesmyslnými ve zdejší půdě, která je tvořena směsí bažin, písků a jílů. Z Rapšachu se měla stát první socialistická obec v Československu. Obrovská maketa nové obce je vystavena v Moskvě na výstavě úspěchů socialismu. K realizaci záměrů však samozřejmě nikdy nedošlo. Pozůstatkem jsou jen dvě panelové bytovky. Přibližně do roku 1985 prochází obcí řady nových obyvatel, málo kdo však zůstává trvale. Počet obyvatel nadále klesá. Od roku 1980 do roku 1989 jsou dráty, obklopující státní hranici, posouvány dále do vnitrozemí.
...v neděli 23. září 1946 o 10. hodině dopolední vypukl v Rapšachu požár a vyhořely 4 statky. Příčina nebyla zjištěna...
...zima 1947 byla tuhá, teploty klesly na -27°C, nebylo dostatek paliva a elektrického proudu, vlaky jezdily omezeně. V únoru veliké spousty sněhu, zaváté cesty a sněhové vánice často znemožnily docházku přespolnímu žactvu...
... v měsíci září 1947 provedena anonymní akce zdravotní, která zjistila jídelníček v 86 rodinách zdejšího školního obvodu. Zjištěno: životní úroveň nedosahuje průměru, bytová otázka neuspokojuje, tělesný vývoj mládeže podprůměrný. Většina žáků měla boláky infekčního původu...
...tuberkulinová zkouška s výsledkem 55 % positivních reakcí...
...po celé léto a podzim byl katastrofální nedostatek srážek, ve studních nebylo vody: školní studně zásobovala vodou nejen přilehlou část Rapšachu, ale i Spáleniště...
...dějinný význam sjezdu zástupců závodních rad, jmenování nové vlády Gottwaldovy a nástupu obnovené Národní fronty k cestě za vybudováním lidově demokratického řádu zhodnotil ředitel školy na žákovském shromáždění, konaném dne 26. února 1948...
...k 70. narozeninám generalissima J. V. Stalina provedena byla podpisová akce...
...počátkem května 1950 zařadil se Rapšach mezi ty pokrokové obce, které mají rozhlas...
...J. V. Stalin zemřel...
...zemřel Klement Gottwald...
...do nové, vyšší etapy vývoje našeho školství nás vede "Zákon o školské soustavě a vzdělávání učitelů"...
...dnem 31. května 1953 byly zrušeny potravinové lístky...
...ke dni 1. června 1953 byla provedena měnová reforma...
...z rozhodnutí vlády ČSR byla provedena v Rapšachu, Kunšachu a Nové Vsi u Klikova přesidlovací akce za účelem zajištění hranice. Z žactva školy přesídlilo celkem 112 žáků (z 209 zapsaných !)...
...události posledních týdnů nezůstaly bez vlivu na školu, jejíž regulérní provoz byl silně narušen. Vzdor tomu byly všechny úkoly splněny...
...dosavadní devítiletá národní a střední škola v Rapšachu byla přeměněna v roce 1954 na osmiletou střední školu...
...pionýrská organizace jako účinný pomocník školy byla postavena na nový základ...
...do nového dne vstupují děti radostně po ranní rozcvičce, které se účastní každodenně všechno žactvo...
...péčí strany a vlády byl rok 1954 rokem intensivního doosidlování pohraničí. V obci Rapšachu došlo k podstatným změnám. Téměř všechny obytné domky, které zely prázdnotou od doby vysídlení v roce 1953, byly opraveny a poskytnuty za velmi výhodných podmínek novousídlencům. Na 60 rodin přišlo pomoci budovat pohraničí...
...k vyučování náboženství se přihlásilo 60 % žáků...
V roce 1989/90 ...letos jsme po dlouhé době začínali školní rok v obsazení, které jsme znali již od června. Přesto první den přinesl překvapení, protože učitelka (?) přijela jen oznámit, že sehnala místo v Třeboni a na Rapšachu nenastoupí.

Obec je v roce 1985 integrována se Suchdolem nad Lužnicí.

...18. listopadu 1989 odjeli reprezentanti na okrskové kolo stolního tenisu do Třeboně a oddíl TOM uspořádal pěkný zájezd "Spadaným listím" kolem Rožmberka a Nové řeky.

To ještě nikdo nic netušil.
Večer se v televizi objevily první zprávy z Prahy a začaly dny plné děje a napětí. Situace v republice se odrazila i v práci školy a prosinec proběhl bez mnoha tradičních akcí. Volba prezidenta republiky přinesla částečné uklidnění.
Přichází rok 1989 a obec se znovu osamostatňuje. Počet obyvatel se stabilizuje, dochází k navracení majetků. Jenže restituenti jsou již většinou "zabydleni" jinde a hlavně většina restituovaných usedlostí již neexistuje.

Obec dostává zpět svůj historický majetek. Bohužel to, že obec leží zcela stranou, mimo všechny hlavní tahy, brání jejímu rychlejšímu rozvoji.

Snad během příštích let, až budeme všude propojeni počítači a podnikatelé nebudou muset do práce každý den, lidé pochopí, že klidnější život na vsi má něco do sebe. Stavební pozemky jsou pro ně připraveny.

Tolik obecní kronika. Citové zabarvení charakterizuje dobu po připojení Vitorazska k ČSR, ne všechny historické údaje jsou zcela správné.

Přesnější údaje o vzniku názvu vsi Rapšach přinesla stať našeho bývalého žáka, historika Jiřího Oesterreichera, v Jihočeském sborníku historickém 75/2006: