|
Jedná se o klasický průchod vytčenou trasou poslepu např.
takto: koridor tvoří dva pásy kolíků (část mohou nahradit kmeny stromů) a
obvod je vytvořen z provázků či gum a to někde v lese v mírně zarostlém
porostu. Závodník nevidí (šátek na oči), řídí se hmatem dolních končetin,
tedy co se týče i nataženého provázku podél kolíkové dráhy. A ty miny?
Jednak závodník jde sám (jako když byli jednotlivci vysílání ke
Štěpánovi-strážci démantů) a jednak na své cestě - musí opatrně našlapovat
(takže raději půjdou bosi) - uvnitř koridoru potkají nástrahy - miny,
které vypadají asi následovně: na prkénku je málo rozměry menšími než je
šíře koridoru je zatlučen hřebíček (hlavičkou nahoru) a na ten je nutno
"nadít" krytku, kterou si závodník nese (tak 10 krytek pro 10 min), krytka
nesmí spadnout - na to bdí sudí, kteří krytky sundají po každém
závodníkovi. Hodnotí se počet správně odminovaných min (správně umístěných
krytek) a čas. Za každou špatně uloženou krytku jsou 3 minuty navíc a za
vyložené šlápnutí do miny (musí nohama v podstatě pomalu a opatrně šoupat)
je 5 minut navíc. Opustit koridor nelze - na to dbají sudí (tedy pokud
nepostavíme labyrint jako minulého roku z plachet). A to důležité - přílba
na hlavě je nezbytná, řachot z kazeťáku - to se uvidí, různé pokřiky sudích se musí ignorovat, takže chybí alespoň gumové rukavice z atombordelů, ať jim to jde lépe, ne? |
|
